Vratislav Polsko: Nejzajímavější památky a jejich příběhy

This post is also available in: English

V tomto článku se pokusím oživit pár zajímavých historek, které jsem slyšela o vratislavských památkách, z nichž se většina nachází ve Starém městě Wroclawi.

Do Vratislavi jsem zavítala zatím dvakrát. Poprvé jsem jela za kamarádkou z Erasmu. Podruhé, o dekádu později, jsem navštívila Vratislav (spolu s Varšavou) díky JayWay Travel, americké cestovce, se kterou spolupracuju už dva roky.

Díky znalostem průvodců JayWay, mé polské kamarádky a procházkám po městě, jsem dala dohromady tento článek o wroclawských památkách a jejich příbězích. Doufám, že vás bude inspirovat k návštěvě 4. největšího polského města.

Mimochodem, budu alternovat mezi polským (i anglickým) názvem města „Wroclaw“ a počeštěným „Vratislav“. Používá se tak nějak oboje. Snad vám to tak taky bude vyhovovat. :)

Kde je Wroclaw

Wroclaw Polsko se nachází ve spodní části země zvané Dolnośląskie, neboli Dolní Slezsko. Pro nás Čechy je víceméně dobře dostupná, a to hlavně autem či autobusem.

Jak porozumět Wroclawi

Nejprve si musíme alespoň stručně říct o historických událostech, které Vratislav formovaly. V kostce se to dá shrnout takto:

Vratislav za posledních 600 let patřila pod různé státy. Náležela k zemím Koruny české, k Habsburské monarchii, Prusku, Německu a konečně opět Polsku, a to po Druhé světové válce.

Tehdy místní cítili pouto spíše ke svému městu než k zemi, ke které Vratislav zrovna patřila. Zatímco dnes se většina obyvatel Vratislavi cítí být Poláky, v minulosti prostě patřili k Wroclawi.

Pojďme se ale zaměřit kam ve Wroclawi na ty nejvýznamnější památky:

Příběhy Starého města ve Wroclawi

Jaké příběhy se skrývají za hlavními turistickými památkami vratislavského Starého města?

Tržní náměstí ve Wroclawi

Rynek we Wrocławiu

Wroclawský „Staromák“ se pyšní titulem druhého největšího tržního náměstí v Polsku a v Evropě, hned za Krakowem.

Kdysi byla Wroclaw obchodním centrem regionu – ležela na dvou obchodních cestách a měla dokonce i most.

Předtím, než se Wroclaw stala součástí Pruska, byla dvakrát bohatší než Berlín! A všichni ti obchodníci se prostě museli na náměstí vlézt, proto bylo projektováno tak velkoryse.

Náměstí bylo poškozeno během obléhání Wroclawi v r. 1945. Wroclaw, v té době známá pod německým názvem Breslau, byla Němci vyhlášena za tzv. pevnost, která měla odolat Rudé armádě za jakoukoli cenu. Stala se jedním z posledních německých měst, které se vzdalo pouhé dva dny před oficiálním koncem války v Evropě.

Radnice

Stary Ratusz

Hned co vejdete na Tržní náměstí, ohromí vás pohled na komplex budov nacházejících se uprostřed. Zatímco budete v úžasu zírat, foťák vám jako kouzlem vyskočí z kapsy a bude chtít fotit ostošest. :)

Budování vratislavské radnice započalo ve 13. století, a to v gotickém stylu. Ale neskončilo ještě dalších 250 let, kdy se dostavovaly další a další části.

Výsledný mišmaš se však docela povedl. Hlavně severní část (ta s hodinami), která patří k nejstarším částem Radnice.

Na straně se k ní připojuje nová radnice (u kašny) a spolu s rezidenčními objekty formuje velký obdélník.

Sošky zdobící fasádu staré radnice symbolizují opravdová povolání své doby, jako např. různé správní funkce, umělce apod. Jejich obličeje jsou kopie skutečných obyvatel Wroclawi.

Teď se zaměřte na hodiny na přední straně radnice. Nevypadají nějak zvláštně? Mají jen jednu ručičku a ukazují jen hodiny. Kdo by taky potřeboval minuty, že. :)

Zvon hodinové věže má údajně být nejstarším v Polsku – byl instalován už v roce 1368.

V neobvyklé věžičce rostoucí ze země před radnicí byste asi nehledali pranýř. Ale takhle opravdu vypadá! A rozhodně nebylo fajn být k němu připoutaný řetězy. Zločince a různé delikventy tu drželi v klecích, bičovali, kamenovali atd. Původní pranýř pocházel z roku 1492, ten dnešní je jen jeho kopií.

V radničním sklepě se skrývá další poklad: Piwnica Świdnicka. Byla to nejstarší hospoda v Evropě – pivo tu nalévali už v r. 1273!

Tenkrát ve 13. století bylo bezpečnější pít pivo než vodu. Opravdu – i děti jej pily. Tenkrát však nebylo tolik alkoholické – jen nějakých 1 – 2 %.

Pivo z místní Piwnice se také ve velkém vyváželo. Bylo totiž jedním z nejkvalitnějších piv Středověku.

Pivovar, ve kterém se pivo vařilo, se nacházel naprosti Piwnice, v domě „Pod zlatým džbánem“ (č. 22).

V 16. století byl mezi pivovarem a hospodou vybudován tunel, aby se pivo dostalo k žíznivým hostům snadněji. Dnes se tunel používá jako sklad.

Wroclaw té doby byla populární mezi velikány jako Goethe, Chopin, Picasso nebo Koperník. Tito všichni také s oblibou chodili do Swidnické hospody, pili pivo a bavili se.

Vstup do Piwnice se nedá přehlédnout kvůli jasné ceduli. Nad ní ještě najdete i vysochaný výjev každodenního života ve Wroclawi. Muž si vesele kráčí domů se džbánem plným piva, zatímco jeho žena si s nasupeným výrazem sundává střevíc. :) Oficiální vysvětlení neexistuje, musíte tak popustit uzdu své fantazii. ;)

Piwnici Swidnickou dnes bohužel nemůžete navštívit, v r. 2017 se zavřela.

Ale můžete se podívat do proctor radnice. Dnes ve staré radnici najdete Městské muzeum.

Nezáleží, na jak dlouho ve Wroclawi jste, radnice je jednou z hlavních památek, které musíte navštívit.

Solné náměstí

Plac Solny

V rohu Tržního náměstí se otevírá další, menší, náměstíčko, kterému se říká Solné. Ve středověku se tu ve velkém obchodovalo se solí, proto ten název.

Ale na pultech stánků byste tenkrát našli i další dražší artikly – prodával se tu i včelí vosk, kůže nebo med.

Dnes však Solné náměstí slouží především jako jedno velké květinářství s velkorysou otevírací dobou. Většina stánků zůstává otevřená pozdě do noci, některé dokonce jedou nonstop. Vratislavští muži opravdu nemají výmluvu nekoupit své milé květiny v kteroukoli část dne.

Pozorně si prohlédněte domky lemující náměstíčko. Řekli byste, že většina z nich nejsou originály, jen zdatné rekonstrukce?

Rekonstrukce se natolik povedla, že se těžko rozeznává, který dům je originál a který pouhá kopie. Zkuste uhádnout, které dva jsou originály. Pod fotkou níže vám prozradím správnou odpověď.

Takže – jen ten zelený a růžový domek vlevo jsou originály, všechny ostatní jsou výsledkem povedené rekonstrukce. Trefili jste se? :)

Kostel Sv. Alžběty

Kościół pw. św. Elżbiety

Gotický kostel sv. Alžběty býval původně protestantským kostelem, jako většina Polska až do r. 1945.

Kostel, postavený ve 14. století, se často stával terčem katastrof, ať už přírodních či způsobených člověkem. Silné krupobití jej zničilo v 16. století a ve 20. století komplet vyhořel.

Pro vybudování kostela se spojilo několik zámožných vratislavských rodin, které financovaly stavbu včetně bohaté dekorace. Ze známého gotického oltáře však zbyl jen fragment.

90 metrů vysoká věž kostela nabízí hezký výhled na centrum Wroclawi. Nahoru je to ale docela štreka.

Domy „Jeníček a Mařenka“

Jaś & Małgosia

Dva vysoké domy spojené klenutým obloukem připomínají dvě děti držící se za ruce, proto se jim po Druhé světové válce začalo přezdívat Jeníček a Mařenka podle pohádky od bratří Grimmů.

Pokud umíte latinsky, nápis Mors Janua Vitae na oblouku vás možná mírně vyděsí. Znamená totiž „Smrt je bránou do života“. Visí tu ale proto, protože tato cesta kdysi vedla na hřbitov.

K tomuto místu se váže ještě jiná legenda. Říká se, že přímo zde pod obloukovou klenbou místní muž, posedlý zlým duchem z kostela sv. Alžběty, brutálně zavraždil svou babičku (zdroj zde).

Ve skutečnosti tyto dva domy patřily k dlouhé řadě činžovních domů oddělujících místní hřbitov od centra města. Žili tu nejnižší duchovní. Ze všech domů však zbyl jen Jeníček a Mařenka.

Když se k nim postavíte čelem, ten hezčí, vpravo, je Mařenka (Małgosia polsky, Gretel německy i anglicky). V přízemí se tu nachází bar. Kromě pár obyvatel v domě sídlí ještě i Spolek vratislavských nadšenců. Jde o organizaci podporující kulturu ve Wroclawi. Často tu pořádají různé výstavy a tak se můžete do domu Mařenka i podívat.

Dům Jeníček (Jaś polsky, Hansel německy i anglicky) není až tolik zdobný, ale váže se k němu zajímavější příběh. Dovnitř však nemůžete.

V tomto domě žila místní umělecká legenda – rytec Eugeniusz Get-Stankiewicz. Ten tu žil a tvořil až do své smrti v r. 2011. Platil jen symbolické nájemné.

Přímo na domě si můžete prohlédnout umělcův autoportrét, a taky dílo „Udělej si sám“ z roku 1977. Jedná se o kříž, Ježíše, kladivo a tři hřebíky. Umělec nápad na dílo dostal po návštěvě továrny, kde se sestavovaly náboženské předměty. Byl svědkem toho, jak bylo každičkou minutu přibito na kříž několik Ježíšů. Co tím však přesně chtěl básník říct zůstalo opředené tajemstvím a je jen na vás, jak si to přeberete. :)

Stará jatka / Řeznická ulice

Stare Jatki

Vratislavská Stará jatka jsou jednou z hlavních dalších zajímavostí, které při návštěvě města nelze vynechat. Tedy s výjimkou striktních veganů.

Přímo v této podlouhlé uličce se to jen hemžilo řezníky. Zvířata se tu zabíjela ostošest, přece jen nakrmit rostoucí populaci Wroclawi nebylo jen tak. Pokud byste se tu tenkrát procházeli, narazili byste na kusy masa visící na hácích a možná se stali svědky i nějaké té zabijačky.

Dnes se v uličce nachází i jedna z vratislavských památek oblíbená zejména mezi dětmi – bronzové sousoší farmářských zvířat. Najdete tu husu se zlatým vajíčkem, kozu a pár bobků, zajíce, dvě prasátka a kohouta.

Nápis u díla hovoří za vše: „Na počest poraženým zvířatům – Spotřebitelé“.

Projít se uličkou dnes je mnohem příjemnější. Řezníky už tu nehledejte. Jen řadu malých uměleckých galerií a obchůdků prodávajících vratislavské sklo a keramiku.

Vězeňská ulice

Więzienna

Nedaleko od jatek najdete i Vězeňskou ulici. Velká budova na rohu této ulice a ulice Nożownicza se nedá přehlédnout. Dnes tu sídlí Polská akademie věd a trendy hospůdka Pracoffnia.

Ve středověku to tu však vypadalo hodně odlišně. V budově se nacházela hlavní vratislavská věznice. Vlezlo se sem kolem 100 vězňů – tedy alespoň v dobách nejvyšší kapacity v r. 1733, po letech přistavování pater a dalších sekcí.

Drželi tu hlavně vězně z okraje společnosti. Urozenější vězni se zavírali v podzemním žaláři pod budovou radnice. Tak to vlastně bylo se všemi vězni do poloviny 14. století, kdy je prostě nebylo kam jinam dát.

Existují dohady, že tu byl na rok uvězněn i slavný německý dřevo-sochař Veit Stoss. Kvůli špatné investici se umělec snažil ve Wroclawi získat své peníze zpět. Pomoct mu k tomu měla zfalšovaná směnka, ale byl odhalen a k činu se přiznal. Na tvář mu jako součást trestu bylo vypáleno stigma.

Univerzita ve Wroclawi

Uniwersytet Wrocławski

Nebojte se vkročit do budovy Vratislavské univerzity – ta architektura je nádherná. Mě naprosto okouzlila. Stála jsem v hale, pozorovala s údivem bohatě zdobené stropy a říkala si, jaká to pro místní studenty musí být čest, chodit do tak nádherné školy. A pak mi to docvaklo – většina si toho asi ani nevšimne, jsou to studenti! :D

Na místní univerzitě studoval např. i Alzheimer nebo Schrödinger. Schrödinger , známý díky paradoxu kočky v krabici, dokonce později získal 11 Nobelových cen. Z toho se dá usoudit, že Vratislavská univerzita patří k těm kvalitnějším.

Studenti ve Wroclawi představují celých 15% obyvatel.

Šermíř

Szermierz

Všimněte si kašny před budovou univerzity, ozdobené soškou nahého muže držícího meč. Co to má znamenat?

Podle místní legendy se socha šermíře zrodila takto:

Autor Hugo Lederer stál sám sobě předlohou. Býval profesorem na Akademii výtvarných umění v Berlíně na počátku 20. století. Když byl mladý Hugo sám studentem, hrál často karty s kamarády a při jedné takové hře přišel o všechny peníze a dokonce i oblečení. Zůstal mu jen meč, symbol cti.

Hlavním poselstvím sochy tak je varovat studenty, aby neskončili podobně. Ale studenti si to samozřejmě přebrali po svém. Fontánu používají hlavně jako místo setkání.

Ale nejen to. Šermířův meč se stal natolik populárním, že ho čas od času někdo ukradne. Město pak vždy dodá jen plastovou náhradu. Stane se tak 20x do roka! My jsme tu byli asi krátce po něčím řádění – socha byla zrovna bez meče. :)

Ossolineum

Zakład Narodowy im. Ossolińskich

Krásná tichá oáza na okraji vratislavského Starého města. Ossolineum je ale více než zahrada – jedná se o pro Polsko velmi významný Institut.

Zvenku uvidíte jen hezkou červenobílou barokní budovu. Ale neostýchejte se vejít železnou brankou do zahrady, kde vás přivítá svěže zelené bludiště uzavřené v půvabném malém dvoře.

Ossolineum sloužilo v minulosti různým účelům, byla tu i škola. Dnes je to však národní knihovna a archiv s výzkumným centrem.

V čas kdy Polsko jako takové chvíli neexistovalo a identita Wroclawi zanikala, si šlechetný muž jménem Ossoliński dobře uvědomil důležitost sbírání národních rukopisů a kulturně významných dokumentů. Podařilo se mu shromáždit unikátní kolekci polské kultury.

To bylo v r. 1817. Původní místo kolekce se nacházelo ve Vídni, kde Ossoliński žil, následně se přemístila do ukrajinského Lvova.

Navrácení kolekce do Wroclawi se úplně nepovedlo, neboť komunisti zabavili její velkou část, která tak musela zůstat ve Lvově. Obě knihovny spolu však dnes spolupracují a vratislavští badatelé mají přístup ke všem dokumentům původní knihovny ve Lvově.

Ostrov Tumski

Ostrów Tumski

Právě tady začalo osídlení Wroclawi někdy v 10. století. Později se město přesunulo na druhou stranu řeky.

Ostrov Tumski, původně zvaný Katedrální ostrov, je oddělen od většiny Wroclavi řekou Odrou. I přes svůj název Ostrov Tumski není vyloženě ostrovem, i když v minulosti pravděpodobně byl.

Ale mezi ostrovem Tumski a vratislavskou „pevninou“ se skutečně nachází ostrůvek, kterému se říká Písečný. Až jím budete procházet, nahlédněte i do kostela Panny Marie na Písku (Kościół Rzymskokatolicki pw św. NMP) – uvnitř vás překvapí velký mechanický betlém – ano, i v létě. :)

Po cestě na ostrov Tumski přes Písečný ostrov budete přecházet přes most Tumski. Mostu se přezdívá Most milenců – nese totiž tíhu stovek zámečků, kterými si páry zpečeťují svou lásku. Na ocelovém mostě vypadají moc hezky. Most kdysi odděloval civilní část města od té duchovní.

Hlavní kostely na ostrově Tumski, které stojí za to navštívit, jsou Katedrála sv. Jana Křtitele, která je taky sídlem římskokatolické arcidiecéze, a „Dvojitý kostel“.

Mimochodem, tajné zdroje tvrdí, že v jednom z domů na ostrově Tumski v r. 1766 žil nechvalně proslulý Casanova.

Katedrála sv. Jana Křtitele

Katedra Wrocławska, Archikatedra pw. św. Jana Chrzciciela we Wrocławiu

Kostel sv. Jana Křtitele, postavený původně v gotickém stylu s novogotickými předělávkami, je hlavní vratislavskou katedrálou. V Druhé světové válce byl těžce poškozen – jen přední a zadní část zůstala, zbytek musel být znovu postaven.

Po vstupu do kostela uvidíte 2 sochy. I když už jsou silně oprýskané, pořád se dá rozeznat, která z nich vyobrazuje lva a která orla.

Říká se, že když se nezadaný muž dotkne orla a vysloví své přání, zanedlouho potká tu pravou. To samé platí u dívek, jen se naopak musí dotknout lva. Hlavně to nepoplést! :)

Dvojitý kostel (Kolegiátní kostel sv. Kříže a Bartoloměje)

Kolegiata Świętego Krzyża i św. Bartłomieja we Wrocławiu

Co poradit dvěma odvěkým rivalům, kteří se pořád hádají kvůli drobnostem, ale chtějí své půtky jednou provždy ukončit?

Byl jednou (na konci 13. století) jeden chytrý biskup, který těm dvěma, tedy princi Jindřichovi a biskupu vratislavskému, nařídil postavit společně kostel.

Jak se dalo čekat, na spoustě věcí se ti dva nemohli shodnout. A tak si každý vybudoval svůj vlastní kostel, jeden na úrovni země a druhý na něm. Tak se zrodil wroclawský dvojitý kostel.

Tento „2v1“ kostel vypadá zvenku jako vyšší katedrála, má ale patro. Dolní část zaujímá kostel sv. Bartoloměje financovaný princem Jindřichem. Název pochází od biskupa, který jim stavbu kostela zadal a na který se společně domluvili.

Kostel sv. Kříže je umístěn na kostele sv. Bartoloměje. Jeho název se odvíjí od kořene stromu ve tvaru kříže, který biskup vratislavský objevil v základech, a který viděl jako jasné znamení, jak se kostel má jmenovat.

Říká se, že na začátku 16. století známý astronom Mikoláš Koperník byl po celých 35 let součástí kostela sv. Kříže, a to díky své akademické práci. Měl údajně i ambice stát se papežem, ale zdá se, že nebyl nikdy ani knězem. O to více se mu dařilo v kariéře astronoma.

Kostel sv. Jiljí

Kościół św. Idziego

Pokud vám to čas dovolí, mrkněte i na kostel sv. Jiljí na ulici Św. Idziego – jedná se o nejstarší aktivní kostel ve Wroclawi. Nemůžete se sice dostat dovnitř jinak než na mši, ale na přilehlou „bránu“ se můžete podívat kdykoli.

Jedná se o tzv. Knedlíčkovou bránu a váže se k ní jedna z nejzajímavějších vratislavských legend. Existuje několik různě se rozcházejících verzí, já ale použiju tu od Roberta z Wroclaw Uncut:

Kdysi dávno žil ve Wroclawi muž, jehož žena vařila ty nejlepší plněné knedlíčky. Miloval je. Bohužel jednoho dne žena zemřela. Muž zůstal osamocen, truchlící po své manželce a těch úžasných knedlíčcích, co mu vařila.

Žena se mu však zjevila ve snu. Dala mu kouzelný hrnec plný knedlíků, který se přes noc vždy znovu naplní. Jen musel pamatovat na to, aby nesnědl ten poslední knedlíček.

Když se probudil, hrnec plný čerstvě uvařených knedlíčků na něj opravdu čekal. Jedl a jedl, dokud je všechny nesnědl, až na poslední knedlík. Přemohla ho však nenasytnost a chtěl sníst i ten poslední. Ten náhle uskočil a jal se utíkat pryč na nově narostlých nožičkách.

Nakonec se knedlíček přichytil na kamenný oblouk kostela sv. Jiljí a proměnil se v kámen. Do dnes se dá knedlíček (anebo spíš zvláštně tvarovaný kámen) najít pouhým okem.

Wroclaw: Trpaslíci

Wrocławskie krasnale

Vratislavští trpaslíci jsou natolik speciální, že si zaslouží samostatnou kategorii. Jsou vlastně jednou z nejnavštěvovanějších památek ve Wroclawi.

A také skrývají zajímavou historku o svém původu. Malé bronzové postavičky zdobí ulice Wroclawi teprve od roku 2005, ale ve vratislavské společnosti se uvedli mnohem dříve.

Za časů komunismu v 80. letech v Polsku existovalo mírové opoziční hnutí zvané „Oranžová alternativa“. Protest, vedený studenty, spočíval zejména v utahování si z establishmentu, většinou za pomoci malůvek trpaslíků.

Hesla kritizující režim byla místními autoritami okamžitě přemalována a hnutí Oranžová alternativa přidalo ještě kreslenou postavičku trpaslíka.

Ujalo se to a trpaslíci se stali populárním symbolem odporu. Až v r. 2001 se však na ulici ve Wroclawi objevila první bronzová soška trpaslíka. Měla sloužit jako památka k připomenutí výročí Oranžové alternativy.

Tohoto prvního trpaslíka najdete na rohu ulic Świdnicka a Kazimierza Wielkiego. To je jedna z mála věcí, které nám náš průvodce neukázal, asi kvůli nedostatku času.

Více o trpaslících a Oranžové alternativě si můžete přečíst zde.

V současnosti je ve Vratislavi 300 – 500 trpaslíků (oficiální čísla se hodně rozcházejí). Majitelé Android telefonů si mohou i stáhnout aplikaci „Wrocławskie krasnale“.

(Moje oblíbené) ubytování ve Wroclawi

Dokonce i před hotelem, ve kterém jsme bydleli, ležel v bronzové postýlce trpaslík. :)

Art Hotel Wroclaw je krásný butikový hotel jen pár kroků od Starého města. Pokoje jsou zařízeny spíše tradičně, jsou však pohodlné a útulné.

A to jídlo! Snídaně jsou úžasné, se širokým výběrem čerstvého ovoce a kvalitního pečiva včetně sladkého. Vajíčka jsou samozřejmostí. :)

 

Doufám, že jste si tenhle přehled co dělat ve Wroclawi se zaměřením na příběhy užili. Docela mi trvalo dát to vše do kupy a vyhnout se nejasnostem. :)

 

Dejte mi vědět, jestli taky plánujete výlet do Vratislavi, nebo jestli jste tam už byli. Zajímalo by mě, jak se vám tam líbilo!

 

 

Veronika z TravelGeekery navštívila Vratislav s JayWay Travel na sponzorovaném zájezdu. Všechny názory jsou však její vlastní a nezaujaté.