Co mají společného Bergamo a Brno aneb Né vždy se zadaří

This post is also available in: English

Tento článek je první svého druhu a zkušební, abych věděla, jestli vás zajímají i mé osobní cestovatelské zážitky. Pokud o to tedy projevíte zájem, můžete podobných příspěvků čekat v budoucnu víc. ;)

Speciální dárek

S blížícími se dědovými 85. narozeninami jsem se usilovně snažila vymyslet něco speciálního. Když jsme se pak jedno odpoledne bavili, nadhodila jsem otázku, jestli by se rád ještě podíval někam za hranice. Odpověděl, že ano, že by to bylo fajn, ale protože neumí žádný jazyk, tak by se v tom světě ztratil, a proto už nic takového asi nepodnikne.

V ten moment se mi v hlavě zrodil plán.

Děda se mě i vždycky vyptával, co všechno se dá vidět z letadla, z jaké výšky jdou ještě rozeznat lidi (na to jsem nikdy nedokázala odpovědět). Takže jsem si řekla – co kdybych ho vzala někam na výlet?

Jasně, je mu 85, ale je pořád docela aktivní a tak jsem byla přesvědčená, že krátký výlet zaměřený na létání, který ho nevytrhne z rutiny na moc dlouho, mu jen přijde vhod.

Když už byly jeho narozeniny za dveřmi, vykoukla na mě zajímavá akce na letenky – 26 hodin v italském Bergamu. Odlet z Brna, návrat do Ostravy. Děda bydlí na Moravě, takže se to zdálo ideální a nemusela bych ho ani tahat do Prahy.

Aniž bych o tom moc přemýšlela, rychle jsem letenky nakoupila pro něj a pro sebe a zarezervovala hotel. Věděla jsem, že riskuju, ale myšlenka na to, že později už to tím tuplem nepůjde, mě poháněla vpřed.

Po několika neúspěšných pokusech mu o plánu říct (taky mají vaši prarodiče věčně vypnutý telefon?), se mi ho podařilo zastihnout doma a vše jsem mu vyklopila.

Měl radost. Ale hned od prvního momentu mi jasně řekl, že nepoletí. Kvůli zhoršujícímu se zdraví a strachu, že se mu může přitížit. Prostě se na to necítil.

Vlastně mě to ani až tolik nepřekvapilo, a ani jsem z toho nebyla smutná. Naopak mě hřálo pomyšlení, že jsem to zkusila a nebudu muset strávit zbytek života přemítáním „co kdybych tenkrát…“.

Letět či neletět?

Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych místo dědy vzala aspoň tátu, nebo dokonce manžela. U táty by bylo na letence nutné změnit jen křestní jméno.

Ale Ryanair překvapil – změna jména by stála trojnásobek ceny letenky. :D

Co jsem tedy měla dělat?

Možná už to tušíte – miluju cestování. Nechat si ujít možnost kamkoli odjet by byla obrovská škoda. Stejně by mi zrušení cesty nepomohlo ani finančně, protože jsem vše zařizovala lowcostově a tudíž bez možnosti zrušení.

Rozhodla jsem se tedy letět sama. Nastudovala jsem si co všechno se dá v Bergamu dělat a těšila se na ochutnávku pravé stracciatelly, která odsud prý pochází. Napsala jsem do hotelu, ať mi dají jednu velkou postel místo dvou malých. Jak já jsem byla natěšená!

A neodradil mě ani fakt, že není až tak jednoduché dostat se brzo ráno z Prahy do Brna. Můj let měl být v 8:50 ráno. Místo abych jela na Moravu už večer předem, rozhodla jsem se skočit na první ranní vlak v krásných 5:20.

Bergamo, už jedu…

Ráno šlo vše jako po másle. I když mi budík zvonil v nekřesťanskou hodinu, vstávalo se mi docela lehce, moje cesta na nádraží Uberem byla příjemná a sedadlo ve vlaku Regiojet pohodlné, na dospání akorát.

Ale v půli cesty, konkrétně u Svitav, jsme se zasekli. A já neměla moc velkou časovou rezervu. Takže zatímco jsme se dozvídali, že zpoždění bylo způsobené popadanými stromy, já jsem jen beznadějně sledovala stránky brněnského letiště, viděla jak začal boarding, jak skončil, a jak letadlo odletělo beze mě na palubě.

Ano, ta fotka Bergama z letadla je z fotobanky…

…. anebo taky ne

Do Brna jsem dorazila s 94-minutovým zpožděním, akorát v čas, když už se milé letadlo připravovalo k přistání v Bergamu.

Tomuhle výletu evidentně nebylo přáno.

Stalo se vám něco podobného?

Poučená?

Ten den jsem si poprvé pořádně uvědomila, jak by bylo fajn mít cestovní pojištění kryjící i zmeškané lety. Ale kdo si něco takového zařizuje pro nízkorozpočtovou cestu?

Tohle píšu z mé nejoblíbenější kavárny v Brně (Skog Urban Hub), ne z kavárny v Bergamu se zmrzkou stracciatelly v ruce.

A všechno je v pořádku. Projdu se po Brně, popracuju, užiju si tu celý den a odpoledne se vydám zpět do Prahy. :D

Brno je na tohle ideální. Dá se tu celý den toulat, užívat si více či méně zastrčené kavárničky a obdivovat památky, některé i docela zvláštní.

Jaký nevinný cestovatelský přešlap…

 

Dejte mi vědět, jestli vás tenhle příběh bavil a pokud ano, budu psát osobnější články častěji. :)