Gorlice Polsko a hledání světla

This post is also available in: English

Různorodá místa zbožňuju, hlavně taková, která mě překvapí. Když jsem se chystala na cestu do polského města Gorlice, valná očekávání jsem neměla. Protože když jsem o Gorlicích v Polsku životě neslyšela, asi to nebude nic extra, no ne? Tak to jsem se tedy šeredně spletla! :)

Gorlice jsou vlastně docela úžasné. Pojďte se mnou teď objevit „Beskid Niski“, region Gorlice, místo, kde se od pradávna mísily kultury a odehrávaly významné historické události.

Kde jsou Gorlice?

Gorlice najdete v tzv. Malopolsku na jihovýchodě země, jen kousek severně od hranic se Slovenskem a zhruba na půli cesty mezi Českou republikou a Ukrajinou. Největším velkým městem poblíž je Krakov.

Surová ropa – černé zlato

V Gorlicích se vše točí kolem surové ropy. A není se čemu divit – první světové ropné doly byly vykopány právě zde!

Jakto? No…

Ropu tu poprvé objevili v 16. století, kdy si místní jednoho dne všimli černé tekutiny, která vyvěrala z podzemí. Jen tak, v přírodě. Co byste si mysleli vy, kdyby najednou zemí začalo prosakovat cosi černého?

Místní to poměrně vystrašilo a chvíli si mysleli, že je ropa znamením kletby. Časem však tekutinu začali zkoumat a přišli na to, že když jí potřou kola u svých dřevěných vozů, jedou lépe.

Trvalo ale pěknou řádku let a experimentování s různými technikami stavění ropných dolů, než konečně přišli na tu nejlepší. Od jednoduchých děr v zemi vyztužených prkny, do kterých lidi spouštěli v kyblících, až po ručně kopané ropné vrty.

Až na konci 19. století přišli na sofistikovanější metodu – tu za použití stožárů, stojanů a ropných čerpadel. Údajně to byli zkušenější horníci ze Slezska, kteří to místní naučili, a ti se pak stali žádanými po celém světě.

Říká se, že se občas stávalo, že zkušený ropný dělník najednou zmizel, aniž by komukoli ve vesnici cokoli řekl, a pak začal posílat dopisy domů ze zemí vzdálených jako např. Borneo.

Spousta lidí zbohatla právě díky ropě; zejména vlastnictví ropných polí se vyplatilo. Z těch, co takhle zbohatli, stojí za zmínku např. Władysław Długosz (o něm si ještě řekneme ;), a taky třeba paní jménem Józefa Szymonowiczowa, která díky ropným penězům nechala postavit novogotický kostel.

Pokud chcete vidět pozůstatky polského ropného dolování na vlastní oči, navštivte tzv. „Kopanki“ (=vykopané díry) v lesích blízko Gorlic, mezi obcemi Siary a Owczary (přesná lokace zde) – nejlépe však s průvodcem. Za vidění taky stojí Skanzen ropného dolu Magdalena jen kousek za Gorlicemi.

Gorlice a první pouliční lampa

Lidé ropu používali především pro mazání kol, ale jiná použití se taky časem naskytla. Mezi to nejpodstatnější, hlavně tedy pro Gorlice, byl objev petroleje a pouliční lampy.

Polský lékáník Ignacy Łukasiewicz uskutečnil svůj životní vynález, petrolejovou pouliční lampu, právě během svého pobytu v Gorlicích. První lampa byla rozsvěcena v Gorlicích v r. 1854 a dnes kolem ní stojí vybudovaný památník.

Najdete ho na křižovatce cest z Gorlic do obce Konieczna a z obce Nowy Sacz do Krosno. Pro pouliční lampu vybrali právě tohle místo, protože, nebo se to alespoň říká, tu strašilo a místní se tudy báli chodit. Světlo vše vyřešilo. :)

Odkaz Łukasiewicze vlastně vytvořil celé nové odvětví, protože jako první člověk na světě provedl destilaci surové ropy. Ignacy měl také docela podnikatelského ducha a otevřel několik ropných vrtů. Díky tomu příjemně zbohatl a mohl si tak i zafinancovat první světovou průmyslovou rafinerii v r. 1856.

 

Tato tekutina je budoucím bohatstvím země. Znamená blahobyt a prosperitu jejich obyvatel. Je novým zdrojem příjmu pro chudé, a novým odvětvím průmyslu, které ponese své četné ovoce.

Ignacy Łukasiewicz

 

To, že jsou Gorlice městem světla, se také ukazuje každoročně při oslavách světla. V r. 2018 tomu od prvního rozsvěcení pouliční lampy bylo 165 let. Město zorganizovalo neskutečnou ohňovou show, kterou jsem měla tu čest zažít na vlastní kůži.

Gorlice a role v dějinách: Bitva u Gorlice

Nakolik byla éra ropy prosperující , se stejnou razancí se na Gorlice snesla destrukce. První světová válka ropnou horečku rázem utnula.

V r. 1914 se zde odehrála Bitva u Gorlice – ta se ukázala být jednou z nejdůležitějších událostí války. Dostala totiž Rusko na stranu poražených.

Rusko se o oblast zajímalo kvůli jejímu strategickému umístění – blízko hranic se Slovenskem, poblíž Velké maďarské nížiny (opravit v EN: Great Hungarian Plain) a Budapešti. A tak se Rusové přibližovali více a více, aby území ovládli.

Rakousko-Uhersko spolu se svým spojencem Německem identifikovali východní frontu Gorlice – Tarnów jako nejslabší bod ruského postupu a rozhodli se právě zde podniknout útočné tažení. Díky podstatně lepší vybavenosti (100 000 vojáků a sofistikované zbraně) už od začátku měli vítězství téměř jisté. I tak ale trvalo dlouhých 15 dní, než Rusko začalo ustupovat.

O bitvě si můžete přečíst v angličtině na Wikipedii zde (česky stručněji zde). Anebo ještě lépe – vydejte se do gorlického muzea, roztomile pojmenovaného Ignacy Łukasiewicz Polish Tourist Country Lovers’ Society PTTK (tedy něco jako „Společenství Ignacy Łukasiewicze polských turistů a obdivovatelů země“), na ulici Wąska 7-9. Paní v muzeu ví všechno!

Bitva v Gorlicích nakonec vedla k opětovnému ustavení nezávislosti Polska, podporované trojitou aliancí Spojených států, Británie a Francie.

Více než 20 000 vojáků v bitvě zahynulo. Zůstala po nich krajina posetá dvěma sty válečných hřbitovů. Hřbitov č. 123 je největší a je dokonce zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

My jsme navštívili hřbitov č. 60 v okolí průsmyku Magura Malastowska se 174 vojáky rakousko-uherské armády a 36 neidentifikovanými hroby.

Přes různé rozložení a design mají všechny hřbitovy jednu věc společnou: nezáleží na etnickém, náboženském nebo vojenském původu, všichni oddaní padlí vojáci a jejich hroby se těší stejnému respektu.

Nutno dodat, že ani Druhá světová válka nebyla k obyvatelům Gorlic o nic méně krutá.

Palác rodiny Długoszů (Pałac Długoszów)

Na rozmezí měst Gorlice a Siary leží schovaný poklad. Když se před vámi otevře masivní železná brána a pokračujete po cestě lemované vysokými stromy, ocitnete se v pohádce. Anebo v hororu, pokud přijedete za tmy. :)

Cesta protínající park vede k paláci. Paláci Długosz. Přestože palác uvnitř vypadá spíše jako lovecký zámeček, nic to nemění na faktu, že tu zdi dýchají historií.

Palác postavený původně v 14. století byl dlouhá léta vlastněn rodinou Dembowski. Jeho příběh je však spojen s jedním z nejznámějších gorlických rezidentů – s mužem, který zbohatl právě díky ropě. Tím je Władysław Długosz.

Długosz přišel do Gorlic na konci 19. století díky ropě. Nejdříve mu však štěstí nepřálo a hledal na špatných místech, a tak přišel o všechny peníze. V tu dobu se také zamiloval do dcery majitele místního paláce, který kvůli momentální chudobě Długosze lásku neposvětil.

O pár let později se Długosz vrací, už jako milionář. Vykoupí všechny dluhy pana Dembowski a stane se tak novým majitelem paláce. Pokud jste doufali v happy end, tady je: ti dva se vzali! :)

Długosz pak palác významně zrenovuje, nechá si navrhnout krásnou zahradu a pozve si mladého sochaře, aby okolí zaplnil sochami. V parku tak dnes najdete kolem 60 soch, což je největší sbírkou umění daného sochaře vůbec.

Na podzim 2018 palác získal nového vlastníka. Po několika letech, kdy byl palác zavřený a nedostupný, se brány znovu otevřely a zahradu zaplnili místní. O tom vím z první ruky, protože jsme v paláci bydleli celý prodloužený víkend.

Pokud se taky chcete cítit jako šlechta, v Długoszově paláci můžete přespat! Momentálně se cena pohybuje na pouhých €50 za noc!

Klikněte sem pro aktuální ceny a obsazenost

PS: Dojít pěšky do centra Gorlic z Paláce trvá cca 40 minut, takže se tohle ubytování nejvíce hodí pro motorizované návštěvníky.

Lemkové

Lemkové tvoří etnickou skupinu lidí, kteří žili v tomto koutu Polska, spolu s částmi Ukrajiny a Slovenska. Lidé Lemko se pyšní vlastním jazykem a kulturou. Ve sčítání lidu v r. 2011 se stále ještě pár tisíc lidí hlásilo k národnosti Lemko, a o pár tisíc více k dvojité národnosti – Lemko a polské.

Lemkové měli dokonce i vlastní stát, ale jen na krátké 2 roky v letech 1918 až 1920, v období mezi Rakousko-Uherskem a časem, kdy se stali opět součástí Polska.

Víte, kdo byl nejznámějším představitelem Lemků? Andy Warhol! Pocházel však z regionu Lemko na území Ukrajiny.

Lemko ženy vyráběly a nosily propracované korálkové límce zvané krywulka. Byl to takový jejich symbol společenského postavení, na kterém si zakládali. Některé z největších krywulek se vyráběly z tisíců perliček, většinou českého původu!

Co obyvatele Lemko spojuje ještě více s regionem je to, jak se živili. Protože zemědělství bylo v neúrodných Karpatech téměř nemožné, museli hledat jiné způsoby obživy.

Kromě truhlářství a ručních prací to byli právě oni, co se proslavili výrobou a prodejem maziva pro mazání kol a os dřevěných vozů.

Během ropné horečky maz vyráběli ze surové ropy. Protože mazivo mělo úspěch, začali cestovat a prodávat své zboží v zahraničí, někteří z nich např. až v USA. Těch pár, co zůstalo, si postavilo honosné vily s teplou vodou a tapetami, což byly vymoženosti své doby.

Proto se gorlickým Lemkům říkalo „maziar“, tzv. mazači. Tady na jih od Gorlic byla tohle jediná skupina Lemko, kteří cestovali. Takže ne všichni Lemko byli mazači, ale všichni mazači byli Lemko.

Poslední maziar přestal cestovat a prodávat mazivo v r. 1971. Dnes je ještě naživu, je mu 93 let.

Jestliže se chcete dozvědět více o lidech Lemko a jejich kultuře, navštivte vesničku Łosie a jejich skanzen ‘Zagroda Maziarska in Losie’ (v polštině).

Dřevěné kostely Malopolska

Malopolsko je ozdobené krásně zachovalými dřevěnými kostelíky. Některé jsou pravoslavné, některé katolické. Spousta z nich se umístila na seznamu UNESCO.

My jsme navštívili pravoslavný kostel ve vesnici Owczary. Řecko-katolický obecní kostel Ochrany boží matky pochází z roku 1653. Tahle úchvatná dřevěná stavba musela projít důkladnou renovací dřevěných tašek v 80. letech.

Uvnitř najdete barokní ikonostas ze stejného období, což jej činí jedním z nejstarších v regionu.

[notice]

Co je ikonostas?

Ikonostas je vlastně oltář a oddělovací stěna v jednom – odděluje kněze a modlící se lid. Ikonostas je běžnou součástí východních pravoslavných kostelů. Narazíte na ně také třeba v kostelech na Balkánu a Kavkaze.

[/notice]

Každá z náboženských ikon na ikonostasu něco znamená. Nejcennější jsou ty ve spodní části. Ježíš je zobrazen úplně nahoře – tenkrát se preferovaly malby před sochami, byly totiž viděny jako čestnější a cennější zobrazení.

Další významné kostely na území Malopolska v jihovýchodním Polsku zahrnují katolické kostely v obci Binarowa a Sękowa, a taky pravoslavné kostely v obcích Brunary a Kwiatoń.

Dobrodružství v přírodě

Možná se to na první pohled nezdá, ale v Gorlicích a okolí se můžete věnovat i dobrodružným aktivitám.

Moje rada č. 1 zní: zkontaktujte dobrodruhy z firmy Podroze 4×4 a zařiďte si u nich výjezd do přírody. Mají speciální povolení a mohou tak projíždět i přírodními rezervacemi. Vše v jejich nerozbitných Toyotách s pohonem na všechny čtyři. :)

S naším průvodcem a řidičem v jednom Marcinem byla fakt sranda. Tenhle chlapík má srdce dobrodruha. Ta radost, se kterou s námi sjel do řeky, se lehce vyrovná nadšenému dítěti. :))

Objevování města Gorlice

Nezapomeňte však i náležitě prozkoumat samotné Gorlice. Přišli byste o hodně! Přímo v centru se nachází:

Gorlická radnice

Přímo v srdci města, na Tržním náměstí (Rynek), se tyčí majestátní budova radnice. Přestože byla původně celá ze dřeva, po četných požárech musela být v 19. století postavena znovu.

Je to právě tady v radnici, kde Ignacy Łukasiewicz provozoval svou lékárnu a věnoval každou volnou chvíli pokusům s petrolejem. Łukasiewicz si nechal zeď lékárny vyzdobit rozměrnou freskou zobrazující řeckou bohyni zdraví Hygeia, kterou dodnes můžete obdivovat v přízemí radnické budovy.

Přímo před radnicí si odpočiňte na lavičce, kde vám bude dělat společnost bronzová socha Łukasiewicze. :) Hned vedle je i petrolejová lampa v nadživotní velikosti připomínající slavný objev.

Vysoká věž s hodinami tu vyrostla až po 1. světové válce. Výhledy shora jsou úchvatné, zejména při západu slunce. Nahoru se dostanete, když si to zařídíte v kanceláři gorlického info centra umístěného na snížené části náměstí hned u radnice.

Právě v info centru vám také poradí a pomůžou s organizací výletu do Gorlic. Vím, o čem mluvím – byla jsem na cestě Gorlicemi zařízené právě milými místními z info centra, které je zároveň i centrem pro místní cestovní ruch.

Bazilika narození panny Marie

Nalevo od radnice se nachází majestátní kostel – jedná se o Baziliku narození panny Marie. Kostel byl původně vystaven v novorenesančním stylu v 19. století, ale pak přišla první světová a moc z něj nezbylo. Byl však postaven znovu a od roku 2008 se pyšní přívlastkem menší baziliky uděleném papežem.

Já jsem uvnitř baziliky nebyla, ale prý za návštěvu rozhodně stojí. Kromě obvyklého centrálního oltáře se vevnitř ukrývá i postranní oltář se sochou Krista ve vězení, ke kterému se místní Gorličané chodí modlit.

Činžovní domy

Stranu náměstí naproti radnici lemují barevné činžovní domky. Tyto historické stavby pocházejí především ze 17. a 18. století.

Nespěchejte a pěkně si dům od domu prohlédněte. Zastavte se hlavně u čísla 6.

Café Karuzela

Potřebujete během návštěvy Gorlic svou pravidelnou dávku kofeinu? To se hodí, protože tu mají jednu (pouze jednu) luxusní kavárničku. Servírují tu kvalitní praženou kávu a taky dortíky a drobné sladkosti. V Karuzela Café vyzkoušejte např. Rurki – oplatkové trubičky plněné šlehačkou. Jsou výborné a navíc i lehké. Poznáte tak, jak chutná polské dětství. :)

Gorlice a Restaurace

Musím říct, že mě Gorlice překvapily i svou kvalitou restaurací. Stihla jsem navštívit tři a doporučila bych vám je všechny!

Gęsia Skórka

Józefa Piłsudskiego 6, Gorlice

Stylovou restauraci pojmenovanou „Husí kůže“ v polštině provozuje místní rodinka, která se zaměřuje na místní čerstvé ingredience. Naservírovali nám tu: famózní polévku z hub, normální burger, a švestkový dortík, po kterém se mi sbíhají sliny ještě teď! Doporučuju!

U Połki i Allana

Narutowicza 6A, Gorlice

Škoda, že jsme už měli poměrně plno, když jsme přišli do restaurace U Polki i Allana. :D I tak jsme si užili jejich podomácku vařenou polévku s klobáskou a výborné masité jídlo. Restaurace vypadá hodně moderně, ale kuchyni tu vaří spíše tradiční polskou.

Dark Pub Hotelik&Restauracja

Wąska 11, Gorlice

Obyčejná, ale skvělá, místní restaurace. Skočili jsme si tu pro pierogy, polské plněné knedlíčky. Byly úžasné! Zvláštního jména restaurace si nevšímejte. Je to hezké místo částečně umístěné pod zemí, ale tma tam není.

Bonus: Nejlepší místo pro západ slunce

Gorlicka Golgota

Kopec za Gorlicemi pojmenovaný Gorlicka Golgota na svém vrcholku hostí hezkou malou kamennou kapličku. Odsud si užijete překrásné výhledy na Gorlice a okolí. Nejlépe přijďte na východ či západ slunce.

My tam byli chvíli před západem, pozorovali místní děti, jak si pouštějí draka, na chvíli se zastavili a jen čerpali příjemnou atmosféru tohoto kouzelného místa. Dokud nás ze snění nevytrhla nervózní čivava. :))

Jak se dostat do Gorlic?

Gorlice neleží na typické turistické trase, takže se sem dostat může být trochu oříšek. Pokud však máte k dispozici auto, uděláte nejlépe.

Pokud to jinak nejde, svezte se autobusem z Krakova. Existují 2 přepravní společnosti, které provozují spoje mezi Krakovem a Gorlicemi téměř každou hodinu: Voyager a Dartur (jen v polštině).

Tak co říkáte? Přesvědčila jsem vás k návštěvě Gorlic? Doufám v to. :)

 

Pokud plánujete region navštívit, můžu jen doporučit spojit se nejdříve s organizací cestovního ruchu pro region Gorlice, kde vám pomohou s plánováním.

 

Veronika z TravelGeekery navštívila Gorlice v rámci press tripu zařízeného organizací pro cestovní ruch Gorlice. Názory prezentované v článku jsou její vlastní a nezaujaté.