Table of Contents
This post is also available in: English
Národní park České Švýcarsko je oáza zeleně nacházející se na samém severu České republiky a patří k nejkrásnějším místům u nás.
V následujících řádcích a fotkách vám ukážu, jak nádherné výhledy můžete spatřit, když se sem vydáte na trochu té pěší turistiky.
Díky kamarádům „ze severu“ jsem měla možnost tato místa objevit jako místní. Za to jim patří velké díky.
Pojďme rovnou na to:
Šaunštejn
Tento malý skalní hrádek vytesaný do kusu vápence patří k méně navštěvovaným památkám v Českém Švýcarsku.
Původní hrad ze 14. století je dnes pouhou ruinou. Dny, kdy hrál roli při hlídání důležité obchodní cesty mezi Německem a zeměmi českými, jsou dávno pryč.
Dle místní legendy se hrádku ujali banditi a tak obchodní cesta časem zanikla. S ní také důležitost hradu. Dodnes se však Šaunštejnu přezdívá Loupežnický hrad.
Na vrchol Šaunštejna můžete i vylézt – po schodech a žebřících. Chce to ale odvahu. Zejména v místě, kde se na železném žebříku musíte protáhnout prasklinou ve skále. S větším batohem či plnýma rukama fototechniky/jídla/dětí to ani nezkoušejte.
Nahoře ale uvidíte, že ta námaha stála za to. Výhledy odsud jsou naprosto strhující. Pořádně tu fouká, je to tu trochu drsné, ale to jen přidává na kouzlu místa. Často tu není ani noha, občas někdo z místních.
Šaunštejn rozhodně stojí za návštěvu. Je to unikátní kulturní památka – plně otevřená a se vstupem zdarma. :)
Kudy na Šaunštejn:
- po červené stezce z Mezní Louky (velké parkoviště) – 3,4 km, cca 1,5 hodiny
- po žluté a pak červené z okraje Vysoké Lípy (nejblíž, kam se dostanete autem) – 1,3 km, cca 30 minut
Mariina skála (Mariina vyhlídka)
Pro zdolání Mariiny skály je dobré být trochu fit. Na vrchol pískovcového kopce vede 240 schodů a tak se jedná o náročnější výstup. Pokud ještě spěcháte na západ slunce, o to více si máknete.
Ale až překonáte posledních pár schodů a vstoupíte do krásného altánku vyřezaného z voňavého dřeva, za odměnu se vám naskytne překrásný výhled do okolí. Skoro se zdá, že je tu člověk na vrcholu světa. I vítr se vás o tom bude snažit přesvědčit.
Už od roku 1856 tu bývala požární věž, ze které se hlídala vesnička Jetřichovice, která leží v údolí. Z původně základního přístřešku byla postupně vybudována dřevěná budka na samém vrcholu skály. Ironií osudu sama lehla popelem při požáru v roce 2005. Už o rok později tu však vystavěli nový dřevěný altánek.
Pokud se na Mariinu skálu vydáte na západ slunce, uvidíte jedno z nejlepších představení Matky přírody, kdy se celý nádherný výhled zalije teplým sluncem, aby se o moment později ponořil do soumraku. Těžko se mi hledají slova na popsání té nádhery. Nechám raději hovořit fotky:
Kudy na Mariinu skálu:
- po červené stezce z Jetřichovic – 1,5 km, cca 1 hodina
Pravčická brána
Hlavní hvězda národního parku České Švýcarsko a taky jeho oficiální symbol. Tento unikátní pískovcový útvar je oblíbeným cílem turistů už po staletí. Jen se podívejte na tu nádheru!
K Pravčické bráně jsme šli delší trek z Mezní Louky, kde jsme se ubytovali v hotelu U Fořta. Byla to příjemná, 6km dlouhá, procházka klidným lesem. Po cestě jsme potkali jen 2 lidi! Bylo to v dubnu, tedy před začátkem sezóny.
Pravčická Brána má na šířku 27 metrů a tyčí se do výšky 15 metrů. Tento jedinečný skalní útvar je v rámci Evropy největší ze všech přírodních kamenných oblouků!
Pohled na bránu by však nebyl kompletní nebýt architektonické perly, která zdobí její okolí. Sokolí hnízdo nechal v r. 1881 postavit jako hotel pro movité hosty místní šlechtic rakousko-uherského původu Edmund Clary Aldringen. Tehdy v 19. století totiž cestování patřilo k privilegiím, které si mohli dovolit jen bohatší vrstvy.
Krásu a jedinečnost Pravčické brány dokáží ocenit i filmové produkce. Natáčelo se tu například pár scén z Letopisů Narnie.
Pro vstup k Pravčické bráně se platí malý poplatek – 75 Kč plné vstupné, 25 Kč snížené. Vede tudy spousta cestiček, které končí výhledy do všech stran, odkud můžete pozorovat i samotnou bránu.
Na Pravčickou bránu se jít nedá, pískovec je citlivý kámen a mohlo by dojít k erozi. Pár dekád turistů vesele se promenádujících po Pravčické bráně v 19. století ji poničily ažaž. Naposledy se lidi po bráně prošli v roce 1982, kdy se ve skále objevilo několik malých prasklin a v tu ránu byl vstup na cennou přírodní památku zakázán.
Jednoho dne, možná za tisíc, možná za sto tisíc let, se Pravčická brána navždy zřítí – tak to prostě s pískovcovými útvary bývá.
Jak se dostat k Pravčické bráně
- po červené stezce z Hřenska – 4,9 km, cca 2 hodiny
- po červené stezce (Gabrielina stezka) z Mezní Louky – 5,6 km, cca 2 hodiny a 15 minut
Belvedér
Z mých fotek to bohužel není patrné, ale z vyhlídky Belvedér se naskýtá krásný pohled na kaňon řeky Vltavy 130 metrů pod vámi.
Když se vydaří počasí, můžete si užít výhledy na okolní krajinu a třpyt slunečních paprsků na hladině líně plynoucí Vltavy.
Stolové hory, které se tyčí v dáli na druhé straně řeky, jsou už v Německu a jmenují se Zirkelstein a Kaiserkrone.
Vyhlídka Belvedér byla vysekána v kameni (opět pískovec) před 140 lety. To z ní činí nejstarší vyhlídku Českého Švýcarska.
I za tímto speciálním místem stojí šlechtická rodina Clary Aldringen. Měli poblíž svůj lovecký zámeček a Belvedér používali jako místo konání klasických koncertů. Přátelili se dokonce s Beethovenem.
Kudy na vyhlídku Belvedér
- autem se dá přijet téměř až k vyhlídce
- po červené stezce z Labské Stráně – 1 km, cca 15 minut
Tak, tohle byly nejkrásnější nejkrásnější z výhledů v národním parku České Švýcarsko.
Všechny najdete na následující mapě – pro interaktivní mapu na Seznamu klikněte na obrázek.
Už jste byli v Českém Švýcarsku? A viděli Pravčickou bránu?